Člověk si snadno vybaví situace, kdy si psi navzájem očichávají zadek, či požírají vlastní výkaly. Rádi se válejí v mršině, dokážou pozřít i vlastní zvratky.
Olizování je projevem náklonnosti, držme se však zpátky.
Ačkoliv je pes již po staletí nejlepším přítelem člověka, tak nechat se od něj olizovat a pusinkovat není zrovna dobré. Ikdyž nám pes olíznutím projevuje náklonnost a věrnost, je dobré jej držet v hranici hygienických zásad.
Psí olíznutí může přenést na člověka nekonečné množství bakterií.
Člověk si snadno vybaví situace, kdy si psi navzájem očichávají zadek, či požírají vlastní výkaly. Rádi se válejí v mršině, dokážou pozřít i vlastní zvratky. Tou samou tlamou a jazykem se Vás pak dotýkají a olizují. Nemusí Vás nutně nakazit smrtelnou bakterií, ale nějakým tím parazitem rozhodně ano.
Nakazit se můžete bakterií i parazity.
Do lidského organismu se mohou dostat vajíčka tasemnice či jiných červů, které pes olízne z trávy, kam se dostanou z výkalů psa, který je začervený a jeho páníček výkaly nesebral. Parazité nejsou jen jediné nebezpečí, nakazit se můžete i bakterií salmonely či zlatým stafylokokem.
Proto buďte v lásce k Vašemu psovi střídmí a neriskujte Vaše zdraví. Dodržujte hygienické zásady a buďte fér k Vašemu okolí, uklízejte po psovi. Pokud bude každý pejskař po svém psovi uklízet, riziko přenesení vnitřních parazitů se sníží na minimum.
Copyright fotografie pixabay